Moc hezký příběh, který podle mě velmi hezky popisuje Odpovědnost z pohledu nejen Ho’oponopono. Navíc ukazuje jeden důležitý prvek – čin nebo akci a fakt, že nesmíme spoléhat pouze na pomoc odjinud, ale sami musíme konat.
Žila kdysi mladá Žena, která toužila poznat své místo ve světě a umět naslouchat boží moudrosti. Jednou šla na procházku do lesa a uviděla lišku, která přišla o nohu. Přemýšlela, jak to zvíře může žít. Pozorovala ji, a čekala. Za soumraku se objevil velký tygr a v tlamě nesl nějaké zvíře. Většinu už sežral, ale zbytek donesl lišce, která jej vesele spořádala.
Další den se žena zase přišla podívat a znovu uviděla tygra, jak přinesl lišce čerstvou zvěřinu. Byla dojatá, jak se Bůh stará o lišku prostřednictvím tygra. Pomyslela si: „To musí být ono! Měla bych si tiše sednout v lese, a Bůh mi zaopatří všechno, co potřebuji!“ A tak se druhý den vydala na cest, našla si místo v hlubokém lese, tam si sedla ke stromu a čekala. Čekala, že jí Bůh přinese, co potřebuje, a věřila, že se o ni postará stejně, jak se postaral o lišku. Uběhlo mnoho dní a nocí, a mladá žena už byla na pokraji smrti hladem. Když pak vyčerpaná složila hlavu na zem, uslyšela odkudsi hlas, jak na ni křičí: „Probuď se, ty hloubá, a otevři oči, ať poznáš pravdu! Následuj příkladu tygra a přestaň si hrát na nemohoucí lišku!“