Ho´oponopono je rituál dopuštění, ve kterém odpouštíme jen a pouze sami sobě. A to dokonce i v situaci, kdy nám někdo něco provedl. Odpouštíme si, že jsme byli dlouho v negativní emoci, která nás stále a dokola vracela do minulosti a tím nám bránila žít TADY A TEĎ.

Slovo ODPOUŠTĚT je samo o sobě velmi zajímavé. Lze jej rozdělit na od-POUŠŤ-et. Tedy doslova odcházet od pouště, od místa, kde nic není, žádná život.

Jak tedy odpouštět?

Postup se může lišit podle situace. Také záleží na tom, jestli odpouštíme sobě nebo někomu dalšímu. V každém případě první krok k odpuštění je paradoxně přijmutí. Pouze pokud dokážeme situaci, která se v minulosti stala, přijmout v její existenci, máme možnost něco se situací dělat. Stejně tak je potřeba přijmout, že máme na každé situaci svou zodpovědnost. Buď zodpovědnost za to, co jsme udělali a pouze přijmutí vlastní zodpovědnosti nám pomůže situaci autenticky napravit nebo zodpovědnost, kdy někdo udělal něco nám, co jsme nemohli ovlivnit. V takovém případě máme zodpovědnost za to, že jsem byli dlouho v negativních emocích nebo jsme si dlouho kladli situaci za vinu.

Tento, možná trochu těžce srozumitelný odstavec, lze popsat na příkladu. Představte si, že se snažíte něco od sebe odstrčit a ono vám to klade odpor. Můžete do odstrčení dát větší sílu, a pak je pravděpodobné, že bude i větší odpor. Nebo můžete na chvíli to co odstrkujete přiblížit k sobě – tím se pak zcela změní situace a vy máte na výběr ze spousty možností jak s tím naložit.

Stejně tak jako není život na poušti, není ani žádný život ve starých křivdách. Snažme se odpouštět.